CHVÁLA NESPAVOSTI...
Krása,která pomíjí...
Po babičce jsem zdědila ledacos...,růžovou dózu na bonbony,nádherný RUČNĚ vyšívaný přehoz přes postel,alergii na pepř,přezpívávání případné samoty a chandry(s publikem by to v mém případě nešlo :-)),sešit s úžasnými recepty,vánoční ubrus,bez kterého by štědrovečerní večeře prostě nemohla začít,...a NESPAVOST!
Copak usínání...usnu obvykle ještě s jednou nohou na zemi.Ale pak...uběhnou 4 hodiny a jsem jako rybička.Podobnou diagnózou prý trpěl třeba takový Napoleon.No jo,Napoleon...ten alespoň takto získaný čas využil k osnování bitev a strategií...co mám,ale osnovat já?!
Normální lidé se rozdělují dle svého přístupu ke spánku na sovy a skřivany.Sovy ponocují a následně vyspávají.Skřivani,ty chodí spát se slepicemi a časně ráno vítají slunce.Nejsem jedno,ani druhé.Spát chodím,když ostatní již nejméně 2x prošli fází REM a ráno pravidelně zdravím slunce,jsa věrna své lety zdokonalené rišikéšské sestavě.
Protáhnu tělo a potichoučku,abych neprobudila slastně pochrupujíci spáče,se vydám na špacír.Časné ranní světlo je měkké,vzduch jiskřivý a rosa krásně ochlazuje kotníky.Časně ráno uvidíte to,co ostatní spáči promeškají...Potkáte se s krásou,která trvá jen pár hřejivých paprsků...Časná krása je jako pomíjivý sen,který se vám bude zdát (možná)opět až zítra...
....a babi díky,bez tvého "nespavého"dědictví,bych o tuto krásu nejspíš přišla...
A vy,až nebudete moct někdy spát,nepřevalujte se v posteli a vydejte se na časný špacír...stojí to za to...
¨
Krásná,nejen rána...♥
