Mám neklidnou duši...

čas od času nechávám vyjít svoji duši na malou procházku po  tomto vnějším světě.Povlává a tančí kde se jí namane.Zanechává po sobě stopy v podobě obrázků,keramických kachlů,zasněných zvonků,levandulových ptáčků a rybek,které plní přání...

Často na tom špacíru profukuje,létá pampeliškové chmýří a andělé marnotratně ztrácejí peříčka ze svých křídel.

Víla se v půlnoční tmě houpe na houpačce z babího léta a občas nám tu zůstane anděl,co chrání naše domovy.

Pak zhluboka vydýchne a šťastná se potichu,po špičkách vrátí.A opět , již klidná,spřádá své další sny,které uskuteční možná na některé další procházce...