Jak jsem nekoupila Levínského kocoura.
V sobotu se otevírala v Klínci pec s Podbrdskou keramikou.První letošní výpal. Přišlo se podívat i sluníčko.Jeho paprsky zvědavě a netrpělivě,spolu s námi nakukovaly do pomalu odkrývané pece.
Podbrdská keramika je krásná a zvláštní.Má v sobě příběh a energii ohně,který na ní spolu s popelem zanechává svoje stopy.
Prohlížela jsem si všechny ty mísy,dózy,hrnečky,vázy...a najednou na mě mrklo sluneční prasátko.Zaostřila jsem na místo,odkud se odrazilo.Válcovitá dóza a uprostřed ovál s podivným tvorem.Zvířecí tělo,lidská hlava.Ten tvor mě zneklidňoval i přitahoval.Natáhla jsem se nad cihly a opatrně sáhla po nádobě.Držela jsem ji v rukou a hladila lesklou glazuru.Ještě z ní sálalo teplo ohně.Zdálo se mně,že tvor se slastně protáhl.To je Levínský kocour,ozvalo se za mnou.Koukala jsem na ten zvláštní,lidský obličejík.Tak...Levínský kocour...Ale ten obličej,ten jeho výraz...Kocour zvedl obočí ,jakoby mně říkal-no tak zaplať a jdeme domů.CHceš mě.Položila jsem nádobu zpátky.Milý kocoure,poslala jsem k němu svoji myšlenku,já bych toho chtěla.Ale člověk by se měl v realizaci svého chtění krotit.A před očima mně defilovala ta nová,hříšně drahá jógamatka,sedmiletý denník,knížka,no tak dobře dvě a delikátní kousek do prádelníku.To všechno jsem chtěla a taky koupila.Za jeden jediný týden.Tento týden.Už mám vybráno a basta.
Kocourovi se zúžily oči do štěrbinek a prsknul.A co ta miska,co?!Tu sis před chvílí koupila! Zastyděla jsem se.Jo,no,miska...,ale tu jsem musela.To je tradice.Promiň,tebe tu vážně musím nechat.A drápala jsem se od pece nahoru.Ještě jsem se ohlédla a pak rychle pryč.
Jenže,jenže od té chvíle je Levínský kocour se mnou.Odjel se mnou vlakem a byl se mnou poctivě celou noc .Sen na pokračování.A docela můroidní.Ráno se na mě jeho obličej šklebil z hrnečku melty sotva jsem do něj nalila mléko.Vznášel se nad dřezem když jsem myla nádobí.A vsadím se,že má tlapy i v těch zasednutých brýlích a ulomené nožičce.Kromě křupnutí jsem jasně zaslechla i to štířivě jízlivé mňouknutí.
Kocoure a dost! Pochopila jsem to.Nemůžeš beze mne být.Tak já tě zahrnu do seznamu mých vánočních přání.Ale jen,když budeš do té doby hodný .
Podbrdská keramika je krásná a zvláštní.Má v sobě příběh a energii ohně,který na ní spolu s popelem zanechává svoje stopy.
Prohlížela jsem si všechny ty mísy,dózy,hrnečky,vázy...a najednou na mě mrklo sluneční prasátko.Zaostřila jsem na místo,odkud se odrazilo.Válcovitá dóza a uprostřed ovál s podivným tvorem.Zvířecí tělo,lidská hlava.Ten tvor mě zneklidňoval i přitahoval.Natáhla jsem se nad cihly a opatrně sáhla po nádobě.Držela jsem ji v rukou a hladila lesklou glazuru.Ještě z ní sálalo teplo ohně.Zdálo se mně,že tvor se slastně protáhl.To je Levínský kocour,ozvalo se za mnou.Koukala jsem na ten zvláštní,lidský obličejík.Tak...Levínský kocour...Ale ten obličej,ten jeho výraz...Kocour zvedl obočí ,jakoby mně říkal-no tak zaplať a jdeme domů.CHceš mě.Položila jsem nádobu zpátky.Milý kocoure,poslala jsem k němu svoji myšlenku,já bych toho chtěla.Ale člověk by se měl v realizaci svého chtění krotit.A před očima mně defilovala ta nová,hříšně drahá jógamatka,sedmiletý denník,knížka,no tak dobře dvě a delikátní kousek do prádelníku.To všechno jsem chtěla a taky koupila.Za jeden jediný týden.Tento týden.Už mám vybráno a basta.
Kocourovi se zúžily oči do štěrbinek a prsknul.A co ta miska,co?!Tu sis před chvílí koupila! Zastyděla jsem se.Jo,no,miska...,ale tu jsem musela.To je tradice.Promiň,tebe tu vážně musím nechat.A drápala jsem se od pece nahoru.Ještě jsem se ohlédla a pak rychle pryč.
Jenže,jenže od té chvíle je Levínský kocour se mnou.Odjel se mnou vlakem a byl se mnou poctivě celou noc .Sen na pokračování.A docela můroidní.Ráno se na mě jeho obličej šklebil z hrnečku melty sotva jsem do něj nalila mléko.Vznášel se nad dřezem když jsem myla nádobí.A vsadím se,že má tlapy i v těch zasednutých brýlích a ulomené nožičce.Kromě křupnutí jsem jasně zaslechla i to štířivě jízlivé mňouknutí.
Kocoure a dost! Pochopila jsem to.Nemůžeš beze mne být.Tak já tě zahrnu do seznamu mých vánočních přání.Ale jen,když budeš do té doby hodný .
