PROTI PROUDU ČASU , PO PROUDU ŘEKY ...
Někdy se sejdou dny,kdy má člověk strach vyjít i se smetím a když ráno otevře oči,zase by je pro jistotu rychle rád zavřel s vědomím,že už je opět večer,den tím pádem v čudu a všechny případné průsery odplouvají do minulosti.
A když je takových dnů slušná řada a já nevidím konec,tak to,co vidím zcela zřetelně,je cesta poslední záchrany.Vede proti proudu času,zato po proudu řeky.Žiju na tomhle břehu Vltavy celý život,jen se mírně posouvám,ale nikdy ho neměním ( vlastně ano,jednou a bylo to fiasko,ze kterého jsem se vzpamatovávala hodně dlouho).Nevěra se zkrátka nevyplácí a tak mu jsem věrná.Břehu i té skále,která na něm stojí.
V touze vyřešit své problémy už z ní skákal leckdo.Někdo tak měl vystaráno hned a definitivně,jiný prchal dál až k Neumětelům...Já se z ní nevrhám,já na ní stojím a vyhlížím zítřky.Pokud možno světlé a tak mžourám,zaostřuji a snažím se zahlédnout záblesk světla.Ještě se nestalo,abych tam zůstala na holičkách a potmě.Mraky se rozestoupí a řeka mi světlo odrazí v tisíci hvězdičkách.Vždycky.
A když je takových dnů slušná řada a já nevidím konec,tak to,co vidím zcela zřetelně,je cesta poslední záchrany.Vede proti proudu času,zato po proudu řeky.Žiju na tomhle břehu Vltavy celý život,jen se mírně posouvám,ale nikdy ho neměním ( vlastně ano,jednou a bylo to fiasko,ze kterého jsem se vzpamatovávala hodně dlouho).Nevěra se zkrátka nevyplácí a tak mu jsem věrná.Břehu i té skále,která na něm stojí.
V touze vyřešit své problémy už z ní skákal leckdo.Někdo tak měl vystaráno hned a definitivně,jiný prchal dál až k Neumětelům...Já se z ní nevrhám,já na ní stojím a vyhlížím zítřky.Pokud možno světlé a tak mžourám,zaostřuji a snažím se zahlédnout záblesk světla.Ještě se nestalo,abych tam zůstala na holičkách a potmě.Mraky se rozestoupí a řeka mi světlo odrazí v tisíci hvězdičkách.Vždycky.
