DŮLEŽITÝ  UKAZATEL  VAŠEHO  ZDRAVOTNÍHO

          STAVU - NÁUŠNICE  !!!

Zdravotní stav pacienta se dá určovat různě.Někdo měří teplotu,tlak,(rosný bod ) a krevní hodnoty.Jiný zkoumá tep,jazyk a upřeně se vám dívá do očí.Další je zázračný a nemusí se na vás za celou dobu ani podívat...

Dneska ráno jsem přišla na kontrolu.Na středisko.Pan doktor bez sestřičky ( jo,neměla se před týdnem holedbat,že TOHLE,ONA nechytá...) a tudíž lehce dezorientován,si pro pacienty chodil do čekárny sám.Vedl si mě do ordinace a už během cesty vyzvídal,jak ta antibiotika snáším (většinou totiž nesnáším).

Pak jsme se hezky usadili proti sobě a pan doktor vznesl dotaz,jak se cítím.A také si hned sám odpověděl  - no,vidím,že tááááááák,o ......hmmmmmmm...40% lépe.To takhle hned poznáte,zaskřehotala jsem,protože se vlastně asi i trefil.No jasně,otočil se doktor k monitoru počítače.Dneska jste si vzala NÁUŠNICE.Zkoprněla jsem a on si spokojeně něco datloval do klávesnice.

Takže NÁUŠNICE ! Doufám,že příště už to bude i s rtěnkou a umytou hlavou.A tím pádem 100% a budu zdravá !

A aby nedošlo k mýlce,že pan doktor je takový,nějaký...Pan doktor je takový MUDr/bohém.To,že jste v ordinaci,poznáte jen podle toho,že tam sedí on.Na zdi žádné plakáty orgánů,žádné grafy uzdravení/úmrtnosti,žádné zarámované glejty,aby každý viděl,jak je chytrej.

Obrazy.Všude.A většinou se mně i líběj.Jen jeden,ten mě tak nějak zneklidňuje,nebo co.Ale visí nad lehátkem,tudíž pacientovi za zády a na lehátko si já zatím nelehám.Já se když tak decentně sesouvám,takže končím s židlí pod zadkem.

Pan doktor je jen o pár let starší než já a za ta léta,co se známe ,si tak vlastně pospolu hezky stárneme.Máme oba o pár kilo na víc,sem tam hlubší vráska,vějířky okolo očí a dlouhé vlasy.Ty taky zatím oba...

                    Zdravotnictví  tenkrát X  nyní

Na rozdíl od dnešní generace MUDrů,jsem já,coby zdravotní personál měla jasno už od útlého dětství.Nikdy jsem o diagnoze nepochybovala a vždycky věděla,jak na ni.Injekce vedly.Tak trochu se divím,že opice Zuzana nesplesnivěla.Napumpovala jsem do ní poměrně dost vody.A vzhledem k tomu,že výplň byla sláma...No,užila si holka svoje.

Stejně jako Medvěd Lebeďa,který byl vlastně pes.Pro mě to byl,ale odjakživa jasný medvěd.Kukuč měl medvědí a basta!.A že měl uši dolů...no bóóóže,no...Kdo z nás je dokonalý...

Povšimněte si prosím,toho zodpovědného výrazu.Rozpoznat zánět středního ucha na první dobrou,byla věc osobní i profesní cti.

.V té době jsem jela na vlně zdravotnic a má fantazie byla bezbřehá.Dát mi tenkrát schůdky,klidně bych asistovala při transplantaci srdce aniž bych prokázala záchvěv trémy.Víra ve vlastní schopnosti byla neotřesitelná.

Časem mně přestaly dětské rekvizity stačit a maminka mně donesla opravdové.Netušila,že mně přestali dostačovat i nereální pacienti.Přišla na to,až když děda,pohodlně si odpočívajíc po nedělním obědě zařval na celý barák-kdo dal tomu dítěti opravdickou injekci ! Píst jsem stlačit nestačila.Ale "odstříknuto"-pěkně proti světlu jsem měla.Přece bych si do dědy nepíchla vzduch.To já zase byla zodpovědná ...