Zdravotnictví  tenkrát X  nyní

Na rozdíl od dnešní generace MUDrů,jsem já,coby zdravotní personál měla jasno už od útlého dětství.Nikdy jsem o diagnoze nepochybovala a vždycky věděla,jak na ni.Injekce vedly.Tak trochu se divím,že opice Zuzana nesplesnivěla.Napumpovala jsem do ní poměrně dost vody.A vzhledem k tomu,že výplň byla sláma...No,užila si holka svoje.

Stejně jako Medvěd Lebeďa,který byl vlastně pes.Pro mě to byl,ale odjakživa jasný medvěd.Kukuč měl medvědí a basta!.A že měl uši dolů...no bóóóže,no...Kdo z nás je dokonalý...

Povšimněte si prosím,toho zodpovědného výrazu.Rozpoznat zánět středního ucha na první dobrou,byla věc osobní i profesní cti.

.V té době jsem jela na vlně zdravotnic a má fantazie byla bezbřehá.Dát mi tenkrát schůdky,klidně bych asistovala při transplantaci srdce aniž bych prokázala záchvěv trémy.Víra ve vlastní schopnosti byla neotřesitelná.

Časem mně přestaly dětské rekvizity stačit a maminka mně donesla opravdové.Netušila,že mně přestali dostačovat i nereální pacienti.Přišla na to,až když děda,pohodlně si odpočívajíc po nedělním obědě zařval na celý barák-kdo dal tomu dítěti opravdickou injekci ! Píst jsem stlačit nestačila.Ale "odstříknuto"-pěkně proti světlu jsem měla.Přece bych si do dědy nepíchla vzduch.To já zase byla zodpovědná ...