OSMDESÁTÝ  PÁTÝ ...

Ráda vařím.Sem tam i peču.Ale pečení dortů je pro mě černá noční můra.Černá a lepkavá jako rozlitý poctivý "turek" s třemi kostkami cukru.
Připravuji se na ten proces poctivě a minimálně týden dopředu.Vyhledávám na Pinterestu všechna ta úžasná cukrářská díla.Kochám se,s otevřenou pusou žasnu a děsím sama sebe.Je mi jasné,že něco byť jen vzdáleně podobného nevytvořím ani ve svém nejlepším snu.
A pak přijde ten den.Kuchyň zbělá pod závějemi mouky a cukru.Vodovodní baterie zmatní od upatlaných rukou a bílkového sněhu.Krém mám na košili,ve vlasech i na obličeji.Čokoládová poleva elegantně stéká z korpusu po lince na dlažbu a v barevném souladu s ní vytváří abstraktní reliéfní vzory.Je to boj.Nakonec přestávám bojovat a uzavírám s tou sladkou potměšilou hmotou příměří.
Byl jeden domeček,v tom domečku stoleček,na stolečku talíř s dortem.Prohlížím si výsledek několika hodinové bitvy.Je trošku nesouměrný.Ale co lze očekávat od někoho,kdo neudělá rovnou čáru ani podle pravítka a z pod kružítka vykoukne elipsa na tři facky.
Hmmmm,opravdu není jako ty úchvatné dortové variace na fotografiích.Ale je opravdový.A jen tvůj.Myslela jsem při jeho vytváření na tebe a všechny ty roky co se spolu "známe".
Tak tohle je tvůj 85 dort ve tvém životě tati.Snad ti bude chutnat...♥